Vývoj obce

Nejstarší doklady osídlení Pojizeří jsou staré téměř 250.000 let, z období starších čtvrtohor – pleistocénu. Podél Jizery se pohybovaly malé skupiny lovců a sběračů. Byl zde porostlý terén severskou tundrou nebo stepí, podle toho jak se střídaly jednotlivé cykly dob ledových a meziledových.

Přibližně v polovině 6. tisíciletí před naším letopočtem, v mladší době kamenné – neolitu se v Čechách objevili lidé jejichž kultura a způsob obživy se výrazně lišil od předchozích lovců. Tito lidé pěstovali obilí a chovali dobytek, vyráběli keramické nádoby a technologii výroby kamenných nástrojů dovedli takřka k dokonalosti.

Když se v roce 1998 stavěla rychlostní silnice R10/R35 tak zde byly učiněny významné objevy. Nedaleko bývalé samoobsluhy na okraji obce, byl nalezen relikt sídlišť z mladší a pozdní doby kamenné a z mladší doby bronzové. Dva objekty byly interpretovány jako hliníky, u ostatních objektů šlo o běžné sídlištní jámy. Z obou hliníků pochází značné množství broušené a štípané indurstrie. Bylo nalezeno také několik keramických střepů. Dle skladby nálezů se pravděpodobně jednalo o dílnu na výrobu broušené a snad i štípané industrie.

Mladší doba bronzová – cca 1500 až 750 let před n.l. přinesla opět husté osídlení celého Pojizeří . Lidé skupiny kultury popelnicových polí a lidé kultury lužické žili v mnoha malých vsích.

V průběhu 4. a 3. století před n.l. v několika vlnách obsadili Keltové Čechy a podrobili si původní obyvatelstvo . Od přelomu 3. a 2. století před n.l. Keltové pronikli až k dnešnímu Turnovu . Keltská civilizace přinesla znatelný pokrok . Používání železa se stalo běžným , Keltové používali při obchodování peníze , znali hrnčířský kruh a mlýnek na obilí.

Už před zlomem letopočtu se ztrácí doklady dalšího rozvoje keltské kultury a objevují se nálezy germánského osídlení – doba se označuje jako římská . Ta se jeví v některých oblastech materiální kultury jako civilizační pokles , mizí některé specializované technologie a nástroje . Předpokládá se , že alespoň část Čech osídlil nejprve kmen Hermundurů a nedlouho potom Markomanů . Příliv germánského obyvatelstva do Pojizeří se odrazil výběrem specifických míst pro sídliště . Germáni preferovali polohy v bezprostřední blízkosti vodních toků nebo u pramene a to více méně v rovinatém terénu.

V první polovině 6. století, v etapě dějin, která je označována jako doba stěhování národů opustila část germánského obyvatelstva Českou kotlinu. Do mocensky uvolněného prostoru začaly od počátku 6. století přicházet jednotlivé vlny slovanského obyvatelstva . Ovšem nepřišli do opuštěné země, předkládá se , že Slovanů mohlo být snad jen 10% oproti obyvatelstvu , které v Čechách zůstávalo z dřívějších dob. Úrodné oblasti kolem Jizery se tak staly od 6. století domovem nového etnika. Osídlení v 8. až 10. století mělo ostrůvkovitý charakter. Jednotlivé sídelní oblasti byly navzájem odděleny souvislými , těžko průchodnými lesy. Takovou uzavřenou oblast tvořilo i území kolem středního toku Jizery , oddělené bažinami Jizery a Labe , lesy od středních Čech a Mělnicka i od sídelních oblastí na Jičínsku . O slovanských osadách v Pojizeří příliš mnoho nevíme . Archeologové prozkoumali několik hradišť – Chlum, Hradec u Mnichova Hradiště , Mužský či Poráň, ale z desítek vsí máme jen náhodně nalezené zlomky keramiky.

První zprávy o existenci obce

Třebaže Ohrazenice je stará obec, nálezy zdejšího osídlení pocházejí z mladší doby kamenné , máme o nich velmi málo písemných zpráv . Zatím první známá písemná zmínka pochází z roku 1547 (některé prameny mylně udávají rok 1543), kdy byl pro účast na vzpouře proti králi Ferdinandovi I. konfiskován majetek Adama z Vartemberka, držitele panství hruborohozeckého; mezi konfiskovanými vesnicemi se uvádějí i Ohrazenice se 13 osedlými sedláky a mimo ně ještě snad nějaký chalupník. musím ještě podotknout, že staré zemské desky byly zničeny při požáru archivu zemských desek za husitských válek.

Abychom se dopátrali dále musíme se rozhlédnout po okolí.

Rod Markvarticů , který vládl rozsáhlým územím od pomezních hor až k Jizeře a ke Kamenici , vybudoval Klášter Hradiště . Sem byl povolán řád cisterciácký . tomuto klášteru náleželo celé území od Hradiště až po svahy Kopaniny . Opatové jmenovaného kláštera zakládali plebénie (fary ) a sice v Jenišovicích a v Rychnově. Osady Paceřice , Jenišovice , Odolenovice , Ohrazenice , Žďárek , Sestroňovice pak tvořily rychtu Jenišovickou . K ní byl později připojen i Rychnov , Rádlo a 4 lidé z Nudvojovic.

Za husitských válek byl Klášter 30. dubna 1420 bratrstvem orebitským , pod vedením Hynka Krušiny z Kumburka , obležen a spálen . Bratrstvo orebitů toho roku táhlo na pomoc ohrožené Praze . Roku 1436 připadlo celé území rychty Jenišovické Henikovi z Valdštejna se sídlem na Vranově , či Skalách nad Jizerou . Od roku 1565 kdy nastalo rozdělení zboží Vartemberských na Hrubém Rohozci patří Ohrazenice pod Hrubý Rohozec . Roku 1628 kupuje konfiskované statky vatemberské , po prohrané bitvě na Bílé hoře , císařský důstojník Mikuláš Des Fours Walderode . V majetku tohoto rodu zůstal Rohozec až do roku 1945 , kdy byl poslednímu majiteli Karlu , presidentským dekretem z 21. června 1945 , pro zrádcovství a kolaboraci s Němci , konfiskován.

Protože naše obec je vlastně předměstím Turnova , sdílela s ním osudy dobré i zlé . Po husitských válkách se obec vzpamatovávala velmi pomalu . Dle maloskalského urbáře (soupis panského majetku , poddaných a jejich povinností ) z roku 1608 zde bylo 13 usedlých rolníků .

Do rozvoje obce zle zasáhla třicetiletá válka. Od roku 1650 měly Ohrazenice rychtáře. V roce 1687 má obec zase 13 sedláků a 16 nových chalupníků . Rozvoj pokračuje a tak je v roce 1775 zaznamenáno 85 domů .

Třebaže Ohrazenice jsou stará osada , nálezy zdejšího osídlení pocházejí z mladší doby kamenné , máme o nich velmi málo písemných zpráv . Zatím první známá písemná zmínka pochází z roku 1547 (některé prameny mylně udávají rok 1543), kdy byl pro účast na vzpouře proti králi Ferdinandovi I. konfiskován majetek Adama z Vartemberka, držitele panství hruborohozeckého; mezi konfiskovanými vesnicemi se uvádějí i Ohrazenice se 13 osedlými sedláky a mimo ně ještě snad nějaký chalupník. Nutno ještě podotknout , že staré zemské desky byly zničeny při požáru archivu zemských desek za husitských válek .

Abychom se dopátrali dále musíme se rozhlédnout po okolí .

Rod Markvarticů , který vládl rozsáhlým územím od pomezních hor až k Jizeře a ke Kamenici , vybudoval Klášter Hradiště . Sem byl povolán řád cisterciácký . tomuto klášteru náleželo celé území od Hradiště až po svahy Kopaniny . Opatové jmenovaného kláštera zakládali plebénie (fary ) a sice v Jenišovicích a v Rychnově. Osady Paceřice , Jenišovice , Odolenovice , Ohrazenice , Žďárek , Sestroňovice pak tvořily rychtu Jenišovickou . K ní byl později připojen i Rychnov , Rádlo a 4 lidé z Nudvojovic .

Za husitských válek byl Klášter 30. dubna 1420 bratrstvem orebitským , pod vedením Hynka Krušiny z Kumburka , obležen a spálen . Bratrstvo orebitů toho roku táhlo na pomoc ohrožené Praze . Roku 1436 připadlo celé území rychty Jenišovické Henikovi z Valdštejna se sídlem na Vranově , či Skalách nad Jizerou . Od roku 1565 kdy nastalo rozdělení zboží Vartemberských na Hrubém Rohozci patří Ohrazenice pod Hrubý Rohozec . Roku 1628 kupuje konfiskované statky vatemberské , po prohrané bitvě na Bílé hoře , císařský důstojník Mikuláš Des Fours Walderode . V majetku tohoto rodu zůstal Rohozec až do roku 1945 , kdy byl poslednímu majiteli Karlu , presidentským dekretem z 21. června 1945 , pro zrádcovství a kolaboraci s Němci , konfiskován .

Protože naše obec je vlastně předměstím Turnova , sdílela s ním osudy dobré i zlé . Po husitských válkách se obec vzpamatovávala velmi pomalu . Dle maloskalského urbáře (soupis panského majetku , poddaných a jejich povinností ) z roku 1608 zde bylo 13 usedlých rolníků .

Do rozvoje obce zle zasáhla třicetiletá válka. Od roku 1650 měly Ohrazenice rychtáře. V roce 1687 má obec zase 13 sedláků a 16 nových chalupníků . Rozvoj pokračuje a tak je v roce 1775 zaznamenáno 85 domů 

Začátek 19. století

Roku 1813 byly v obci dostavěny tři státní silnice . Na památku toho byl postaven na jejich křižovatce sloup – pyrám , ( současná výška je 8,44 m ) jedná se o největší rozcestník ,svého druhu , v naší republice . K slavnostnímu odhalení přijeli prý z Jičína tři císařové : rakouský, ruský a pruský . ( V Jičíně měli jednání o vytvoření spolku proti Napoleonovi ) . V roce 1819 byl u pyrámu postaven zájezdní hostinec Karla Berana - na místě kde stával hostinec U zlaté husy . Byl stanicí pošty , byly zde pokoje pro cestující a stáje pro koňská spřežení .

Ve válce 1866 táhl hlavní pruský sbor od Sychrova ke Svijanům západně od nás, ale do vsi zaletovaly dělostřelecké náboje a působily škody na majetku. Obyvatelé se tenkrát ukryli v lesích. Roku 1813 byly v obci dostavěny tři státní silnice. Na památku toho byl postaven na jejich křižovatce sloup – pyrám,  (současná výška je 8,44 m) jedná se o největší rozcestník, svého druhu, v naší republice. K slavnostnímu odhalení přijeli prý z Jičína tři císařové : rakouský, ruský a pruský. (V Jičíně měli jednání o vytvoření spolku proti Napoleonovi). V roce 1819 byl u pyrámu postaven zájezdní hostinec Karla Berana - na místě kde stával hostinec U zlaté husy. Byl stanicí pošty, byly zde pokoje pro cestující a stáje pro koňská spřežení kteří zde projížděli.